POPIS WEBU

Česky English


Články


 

Psychoterapie a jak poznáme, jestli ji potřebujeme?

 

Stane se, že se věci nedaří tak, jak bychom si přáli:

- nejsladší batole pod sluncem má nezvladatelné záchvaty vzteku

- předškolák, šikovný snad skoro na všechno, se stále v noci počůrává

- premiantka třídy ukradne na návštěvě peníze

- to roztomilé dítě, se kterým jsme byli nejlepší kamarádi, se snad přes noc promění v nepřátelského cizince

 

Dá se poznat, jestli je to ještě normální nebo jestli už je potřeba jít k psychologovi?

Odpověď vlastně není tak složitá, protože podobně se v životě rozhodujeme často. Když máte teplotu, jak poznáte, kdy si máte uvařit čaj s citrónem a kdy už je potřeba jet k lékaři? Pod kapotou něco divně klepe; má si to člověk opravit sám nebo má jet do servisu? Většinou dokážeme nějak odhadnout, co zvládneme spravit a kdy už je potřeba zavolat odborníka. Často zkusíme nejdřív něco sami, a když je to nad naše síly, požádáme o pomoc. Takže v případě, kdy si říkáte „tohle už nezvládnu“ nebo „s tímhle už se nechceme trápit sami“ – a je jedno, jestli jde o rozbitou pračku nebo pošramocené vztahy v rodině – je dobré poohlédnout se po někom, kdo by vám mohl pomoci.

 

Jak poznám, na koho se obrátit?

Stejně jako lékaři těla bývají i „lékaři duše“ na něco specializovaní. U nás v poradně je to práce s dětmi a jejich rodinami. Každý klient se u nás předem objednává, proto je dopředu před první návštěvou možnost, vlastně nutnost, probrat, zda jsme právě my tím pracovištěm, které vám bude k užitku.

 

Má hodně lidí problémy, jako máme my, nebo je většina rodin v pohodě?

Je dobré vědět, že neexistuje rodina, ve které by nějaké trable někdy nevyskytly. Každý se občas s něčím potýká. Rozdíl může být v tom, jak zlé se nám to jeví a zda jsme ochotni naše problémy řešit. V tom je mimochodem i potenciál úspěchu. Psychoterapie není magie. Kdo čeká od terapeuta zázrak, nedočká se. Víme, že někdy není snadné psychologa oslovit, pro někoho může být dokonce velmi těžké o pomoc požádat. Proto můžete mít před prvním setkáním trochu obavy. Klient má právo se stydět, bát, může být nervózní, naštvaný i nedůvěřivý... Aby byla naše práce úspěšná, potřebujeme jen, aby klient chtěl ve svém životě něco změnit a aby počítal s tím, že tu změnu bude muset udělat on sám.

 

V čem spočívá princip psychoterapie? Proč si nemohu nejlépe pomoci sám?

Už jste někdy doma věšeli obrazy? Pověsit nový obrázek na zeď mezi ty, co už tam jsou, není velká věda. Potřebujete mít promyšlené, kam nový obrázek přijde, potom štafle, kladívko, hřebíček... v určitou chvíli pak se ještě hodí někdo, kdo vám od protilehlé stěny řekne něco jako „skoro dobré, ale ještě trochu víc doprava a levý roh kapičku výš“. Zde je ta podobnost s psychoterapií. Terapeut stejně jako váš pomocník při věšení obrazu stojí kousek dál. Nemusí být nutně chytřejší než vy, ani nemusí být zkušenější ve věšení obrazů. Psycholog není a nemůže být větším expertem na vaši rodinu a to, co se v ní odehrává. Tím jste vy, protože vy o své rodině víte nejvíc. Terapeut má oproti vám jednu výhodu, kterou vy mít nemůžete, a tou je odstup. Odstup umožňuje viděti situaci komplexněji, v jiných souvislostech. Samozřejmě patřičné vzdělání a zkušenosti se psychoterapeutovi také hodí, ale bez odstupu by to nefungovalo.

 

Co s nedobrým prospěchem a sliby, že se to určitě zlepší?


Také vaše děti po ne úplně povedeném pololetním vysvědčení říkaly: "nebojte se, vždyť se nic strašného neděje, já si to do konce roku opravím"? 

Zvlášť pokud s takovými sliby nemáte špatné zkušenosti, není důvod nevěřit. Zní to rozumně – vždyť v pololetí se opravdu nepropadá a pět měsíců do konce školního roku by na zlepšení mělo stačit. Jenže čas utíká. I když vysvědčení je stále docela daleko, pokud lepší výsledky nejsou vidět zhruba od přelomu března a dubna, může to signalizovat, že to s jejich opravou nebude tak jednoduché. Obvykle ne proto, že by dítě slibovalo něco, co udělat nechce. Spíš neví, jak.

Přitom nejde jen o to, aby potomek nepropadl nebo, pokud je na střední škole, aby z ní nemusel dokonce odejít, ale také o motivaci a chuť do učení, která se při delší neúspěšnosti rychle ztrácí. Zvlášť když se člověk snaží učit, myslí to s rozhodnutím zlepšit se opravdu vážně a ono se nedaří. A netýká se to vždy vysloveně neprospívajících žáků. Zklamány a demotivovány mohou být např. i děti, které nejsou spokojeny i s relativně velmi dobrým vysvědčením, na němž je třeba víc dvojek než chtěly.

 

Pokud si nejste jisti, že vaše dítě je na správné cestě, jejíž výsledky se na konci roku skutečně projeví, je teď nejvhodnější doba poradit se, jak na to. Na základě psychologického vyšetření lze zjistit, jaké má dítě pro učení předpoklady, tj. jaké výsledky je možné od něj reálně čekat, co bylo příčinou dosavadních neúspěchů a stanovit vhodnou strategii pro jejich nápravu. Většina žáků nebo studentů se během několika týdnů může, samozřejmě pokud chtějí, naučit efektivně učit a také své vědomosti ve škole prodat tak, aby nejen letos na konci roku, ale i nadále měli výsledky odpovídající tomu, na co mají a kolik úsilí jsou ochotni do učení investovat.

Složitější, ale ne neřešitelné, jsou případy zpravidla starších školáků nebo studentů, kde jsou se školními výsledky nespokojeni rodiče, zatímco děti žádný zájem o zlepšení svého prospěchu nejeví. Pomáhat někomu proti jeho vůli dost dobře nelze, ale pokud do poradny přijdou, často se je podaří přesvědčit. Mnohdy je totiž ostentativní nezájem o školu a známky jen póza maskující bezradnost a zklamání, že to líp nejde. Když se však ukáže, že by to jít mohlo, mnozí se ještě včas chytí.

 

Ať už jde o jakýkoli problém, není dobré jeho řešení odkládat. Pokud se totiž člověk snaží učit už několik týdnů a ještě se nepodařilo přijít na ten správný způsob, není příliš pravděpodobné, že jej náhle objeví. A kdo se problémem s prospěchem ještě nezačal zabývat, protože „je přece času dost“, by měl vědět, že se stává, že opravě známky na poslední chvíli zabrání něco nepředvídatelného, a než se naděje, jsou z toho prázdniny „vylepšené“ učením na reparát.

 

Proč volbu střední školy nebo víceletého gymnázia konzultovat s psychologem?   

 

Možná vás, rodiče, které čeká rozhodování o volbě střední školy, případně víceletého gymnázia, napadlo, zda se o tom neporadit s psychologem. Na druhé straně si jistě mnozí z vás říkají: proč vlastně? 
Díky možnosti podat víc přihlášek i slabším ročníkům mají všechny děti více šancí a většina z nich se na některou z vybraných škol dostane. Jenže pak se může objevit nečekaný problém – studium se nedaří tak, jak si všichni představovali, dítě škola nebaví apod. Dochází k tomu často proto, že ne vždy jsou rodiče, i když dítě znají nejlépe, a stejně tak učitelé na základních školách, kteří se určitě snaží dobře poradit, schopni dostatečně objektivně posoudit, jaký typ školy je pro dítě vhodný.

Možnost porovnat studijní předpoklady dítěte s ostatními, posoudit je i podle jiných kritérií než je úspěšnost na základní škole a podívat se jiným pohledem také na jeho zájmy, přání a představy poskytuje psychologické vyšetření k volbě střední školy, resp. víceletého gymnázia.
Většina z nás raději dělá to, co nám jde. O dětech a učení to zpravidla platí dvojnásob. Víme, že spokojené jsou, když je studium víc baví, než nebaví, že problém s motivací k učení mají nejen, když je moc těžké, ale stejně tak když je příliš snadné.

Psychologické vyšetření může ukázat, pro jaký typ středoškolského studia má dítě lepší předpoklady – tj. co mu s přiměřeným úsilím půjde lépe než něco jiného a tedy co ho pravděpodobně bude i víc bavit, jaké nároky jsou „tak akorát“. Na základních školách se mnohé děti moc učit nemusejí, takže bývá pro ně i pro rodiče a učitele složitější odhadovat, jak budou zvládat větší množství i náročnost učiva na střední škole. Někdo tam bez problémů prostě přidá a někdo ne. Příčinou toho, že pro některé děti je víc se při učení snažit, dokázat překonávat různé překážky a nevzdat to, když se nedaří, obtížnější než pro jiné, není většinou hlavně jejich lenost nebo nezájem, ale spíše různé charakteristiky osobnosti.
Důležitou roli hraje v úspěšnosti ve studiu u všech dětí, ale zejména u těch mladších na víceletých gymnáziích, celková zralost resp. nezralost osobnosti ve srovnání s vrstevníky. Některé jsou zvláště v páté třídě ještě hodně dětské a proto i méně odolné vůči zátěži. Ve větší konkurenci na gymnáziích pak svým spolužákům nestačí, i když nadání mají stejně dobré nebo i lepší. Právě na posuzování těchto faktorů se psychologické vyšetření k volbě střední školy v naší poradně zaměřuje nejvíce.

 

Budeme rádi, vážení rodiče, když budeme moci přispět k tomu, abyste spolu s dětmi střední školu vybrali dobře, tak aby vaše děti následující roky studia prožily úspěšně a v pohodě.

  


Zpět  |  Nahoru  |  Tisk

Copyright © 2017 Pražská pedagogicko-psychologická poradna  |  Redakční systém inCMS  |  Tvorba webových stránek  Inexes  |  Design Mowshe